V předchozím článku jsem se zamýšlel nad fungováním systému ETS2 a jeho dopady. Celá problematika má však více rovin a stojí za to nahlédnout na ni ze širší perspektivy. Ačkoli vláda premiéra Babiše již na svém prvním zasedání systém emisních povolenek ETS2 odmítla, zatím chybí konkrétní informace o tom, jakým způsobem chce tohoto cíle dosáhnout. Nebude to jednoduché.

Tři nástroje a tři cíle

ETS2 totiž není izolovanou záležitostí. V rámci Green Dealu existují tři základní nástroje zpoplatnění emisí CO₂:

• ETS1 – systém emisních povolenek pro energetiku a průmysl. Dopady těchto povolenek občané nesou především v cenách elektrické energie.
• ETS2 – systém emisních povolenek zpoplatňující silniční dopravu a vytápění budov.
• CBAM – uhlíkové vyrovnání na hranicích (clo) dovozu surovin a výrobků, jejichž výroba je spojena s vysokými emisemi skleníkových plynů.

Bez zavedení ETS2 dochází k paradoxní situaci, kdy je růstem ceny elektřiny v důsledku ETS1 více zatížen právě ten, kdo přechází na elektrifikovaná řešení, například na tepelné čerpadlo nebo elektromobil. Tento efekt se začal výrazně projevovat po roce 2021, kdy cena povolenek ETS1 prudce vzrostla a v roce 2025 se pohybovala přibližně mezi 60 a 80 eury za tunu CO₂.
Podobně platí, že bez mechanismu CBAM jsou společnosti motivovány přesouvat energeticky náročnou výrobu mimo EU a hotové výrobky následně dovážet zpět. Takový vývoj sice formálně snižuje evropské emise, globální emise se ale nemění a Evropa zároveň přichází o část svého průmyslu.
Tyto nástroje se tedy vzájemně doplňují a nezavedení kteréhokoli z nich by mohlo ohrozit dosažení klimatických cílů EU:

• Do roku 2030 – snížit emise o 55 % oproti roku 1990 (Fit for 55).
• Do roku 2040 – snížit emise o 90 % oproti roku 1990 (Fit for 90).
• Do roku 2050 – snížit emise o 100 % oproti roku 1990, tedy dosáhnout klimatické neutrality.

Uvedené cíle jsou zakotveny v evropské legislativě, zejména v Evropském klimatickém zákoně, a na první pohled působí atraktivně. Na jejich rubové straně je ale uvedeno jediné slovo: zaplať.

Dopady

Odhadnout výši platby, tedy nárůst životních nákladů způsobený emisními povolenkami, není jednoduché. V předchozím článku jsem vycházel z Bulletinu OeNB, který uvádí cenu emisní povolenky pro Slovensko ve výši 750 eur za tunu CO₂ v roce 2030. Existují i další studie zabývající se touto problematikou.
Nejznámější je například analýza společnosti PwC, která dopady ETS2 na české domácnosti hodnotí jako mírné. Tato studie ale vychází z průměrné ceny povolenky kolem 45 nebo 70 eur za tunu CO₂. Ovšem při takových cenách nemusí být dosaženy ambiciózní klimatické cíle EU, protože nízké ceny povolenek dostatečně neposílí dekarbonizační investice a změny chování.
Naproti tomu studie Postupimského institutu pro výzkum klimatických vlivů předpokládá cenu kolem 200 eur, a studie Bertelsmannovy nadace uvádí rozmezí 200 až 400 eur za tunu CO₂. Aplikace těchto hodnot na české domácnosti znamená nárůst ročních životních nákladů v roce 2030 přibližně o 21 700 až 43 500 Kč.
Vzhledem k jednotné ceně povolenek v celé EU budou ekonomické dopady ETS2 mnohem závažnější v zemích s nižšími příjmy. Průměrný Němec jednoduše vydělává zhruba dvakrát tolik co průměrný Čech. Často se uvádí, že zhruba třetina českých domácností nemá žádné úspory. Jak se tyto domácnosti vyrovnají s rostoucími náklady? Je možné, že lidem žijícím v prokazatelné chudobě, což je přibližně 9,5 % obyvatel ČR, pomůže Social Climate Fund, ale co ostatní?
Pro úplnost ještě dodávám, že Oxfordský institut pro energetické studie dopočítal cenu emisních povolenek v roce 2040 na zdrcující hodnotu 17 246 eur za tunu CO₂, což v přepočtu činí zhruba 416 318 Kč, tedy zcela mimo možnosti většiny evropských domácností. Jinými slovy, vše neekologické se v budoucnu stane dostupným jen pro velmi bohaté.

Jak z toho ven?

Těžko. Česká republika má právní povinnost implementovat evropskou směrnici do svého právního řádu. Pokud tak neučiní, může Evropská komise zahájit řízení, které může vyústit až žalobou u Soudního dvora EU a následnými sankcemi. Takové případy nejsou nijak výjimečné – například Polsku byla v roce 2021 uložena pokuta ve výši jednoho milionu eur denně kvůli nepozastavení činnosti disciplinární komory Nejvyššího soudu. Nakonec Polsko ustoupilo a komora byla v roce 2022 zrušena. V případě ETS2 by Soudní dvůr EU pravděpodobně nebyl o nic shovívavější.
Pokud tedy ETS2 nelze jednoduše odmítnout ani dlouhodobě odložit, nezbývá než hledat spojence a snažit se ovlivnit evropskou legislativu. Mezi hlavními spojenci mohou být Polsko, Maďarsko a Slovensko, které dlouhodobě upozorňují na problémové dopady ETS2 na domácnosti. Přidat by se mohly i Bulharsko a Rumunsko. Sami toho mnoho nezmůžeme, ale společně máme reálnou šanci alespoň něco změnit.

Záblesk světla na konci tunelu

Předsednictví Rady EU a zástupci Evropského parlamentu v loňském roce schválili odložení zavedení systému ETS2 o jeden rok, tedy z roku 2027 na 2028. Mnozí si kladou otázku, jaký má tento krok smysl. Pokud termíny klimatických cílů zůstávají beze změny, samotný odklad zavedení ETS2 problém neřeší. Naopak lze očekávat, že následný růst cen povolenek bude o to strmější.
Od doby, kdy byl Green Deal připravován, se zásadně změnila geopolitická i ekonomická situace v Evropě. Energetická krize po roce 2022 a válka na Ukrajině posunuly do popředí otázky energetické bezpečnosti, dostupnosti energií i obranyschopnosti států. Není proto překvapivé, že i na úrovni Evropské komise a mezi řadou politiků a ekonomů stále častěji zaznívá názor, že klimatická politika musí být realistická a nesmí ohrožovat konkurenceschopnost, sociální stabilitu ani bezpečnost Evropy.
Zavedení ETS2 bude navíc pro státy s nižšími příjmy, zejména ve východní Evropě, výrazně bolestivější než pro jejich západní protějšky. Cena povolenek je sice v celé EU jednotná, ale ekonomické dopady budou v jednotlivých zemích velmi rozdílné. To by mohlo vyvolat další politické i společenské napětí, které Evropská unie v současné situaci potřebuje ze všeho nejméně. Odklad zavedení ETS2 tak dává alespoň určitý čas na hledání úprav a řešení. A ty jsou bezpochyby potřeba.

O ETS2 tj. emisnímu obchodování v sektoru budov, silniční dopravy a dalších odvětví bylo napsáno spousta různých textů. Některé jeho vliv bagatelizují, jiné předpovídají ekonomickou katastrofu. Zkusme se na základě veřejně dostupných dat dopátrat pravdy.

Nejspolehlivější základní informace ETS2 přináší web Ministerstva životního prostředí. Asi nejdůležitějším je datum zavedení ETS2 tj. Od 1.1.2025 nastoupilo monitorování a od roku 2028 začíná zpoplatnění a obchodování z povolenkami.

Pravidla hry

Zpoplatnění dodavatelů paliv: Do systému jsou zahrnuti dodavatelé paliv (benzín, nafta, plyn, uhlí), kteří jsou povinni kupovat povolenky podle množství uhlíku uvolněného při spotřebě jejich produktů.

Emisní povolenky: Princip je založen na systému povolenek. Jedna povolenka opravňuje k vypuštění jedné tuny CO₂.

Promítnutí do cen: Dodavatelé paliv promítnou náklady na povolenky do konečných cen pohonných hmot a energií pro koncové spotřebitele.

Omezení počtu povolenek: Množství vydaných povolenek se každoročně snižuje. Tím se logicky zvyšuje jejich cena.

Kolik CO₂ produkuješ, tolikrát jsi znečišťovatelem

Zkusil jsem aplikovat vzorec výpočtu pro mou domácnost. Podle kalkulačky Českého rozhlasu je současná hodnota uhlíkové stopy mé domácnosti 4 369 kg/rok. Můj rodinný dům je zateplený, vybavený fotovoltaikou a tepelným čerpadlem. Do práce jezdím elektromobilem. Zkoušel jsem zpřísnit současný režim a došel jsem k hodnotě 3 139 kg/rok. Ale toto snížení už také znamená vyhýbat se hovězímu a masu vůbec a topit pod 21ºC. Mnoho prostoru pro další úspory už v mé domácnosti nezbývá.

Průměrná uhlíková stopa vychází v ČR podle téhož algoritmu 4,5 tuny za rok.

Emisní povolenko, kolik nás stojíš?

Přestože se často hovoří o stropu 45 eur za tunu apod. mechanismus ETS2 s ničím takovým nepočítá. Cena povolenek se odvíjí od poptávky po nich na komoditních burzách a ta se zase řídí počtem vydaných povolenek. Zjednodušeně vyjádřeno, strop (cap) na počet vydaných povolenek navrhuje Evropská komise a je schvalován Evropským parlamentem a Radou EU. To vše je podřízeno cílům. Asi nejdůležitější je Fit for 55 tj. plán Evropské unie snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 %.

Známe-li cíle, je možné vypočítat cenu emisní povolenky. O to se pokusili ekonomové rakouské centrální banky Naďa Džubur a Wolfgang Pointer v Bulletinu OeNB. Průměrná cena povolenky pro eurozónu v roce 2030 jim vyšla 668 eur za rok, Slovensko získalo hodnotu 750 eur za rok.

Pokud bychom stejnou cenu vztáhli na ČR, můžeme odhadnout zvýšení nákladů kvůli ETS2 pro průměrnou domácnost v roce 2030. Při průměrné uhlíkové stopě 4,5 t/rok a ceně 750 eur za tunu vychází roční náklad na 3 375 eur. Po přepočtu současným kurzem 24,14 Kč/EUR odpovídá toto navýšení životních nákladů částce přibližně o 81 472 Kč ročně. To už představuje výraznou zátěž. A bude ještě hůř – klimatický cíl, který byl čerstvě schválen, počítá se snížením emisí o 90 % do roku 2040 oproti roku 1990, což tlak na ceny ještě zvýší.

Lze namítnout, že systém počítá s vložením části výnosů povolenek do Social Climate Fund, který má pomáhat zranitelným domácnostem zvládnout růst cen energií. Tento fond však není určen pro všechny – jeho cílem je pouze zmírnit dopad na nejchudší a nejzranitelnější skupiny obyvatel. Střední třída, která tvoří většinu spotřeby, si bude muset poradit sama. Navíc celkový objem fondu je omezený, takže jen malou část rostoucích nákladů dokáže skutečně pokrýt.

Kec na konec

Systém emisních povolenek u obyvatelstva počítá s tzv. salámovou metodou. Povolenky se pravděpodobně začnou obchodovat na hodnotě kolem 45 eur za tunu, což většina bohatého západoevropského obyvatelstva příliš nepocítí. Postupně však začne snižování jejich počtu. Pokud poptávka převýší nabídku, cena povolenek poroste. Její zvýšení musí být výrazné, aby dostatečně motivovalo ke snižování spotřeby a k úpravě neekologického chování. Tento mechanismus nejde obejít žádným odkladem, ani jiným politickým rozhodnutím, ponecháme-li v platnosti stanovené cíle.

Z výpočtu vyplývá, že nestačí jen zateplení domu, fotovoltaika, tepelné čerpadlo či elektromobil. Nadlimitní obytná plocha vytápěná na komfortní teplotu, časté cestování jinak než pěšky, maso zejména hovězí, to vše bude nutné výrazně omezit. Ti, kdo tak neučiní, ponesou odpovídající nárůst životních nákladů. Vybrané prostředky budou následně investovány do nízkoemisních technologií. Právě kombinace snížení spotřeby obyvatelstva a investice do těchto technologií mají zajistit dosažení emisních cílů. Na závěr si kladu otázku, zda v takové Evropě skutečně chceme žít.