Jako školní dítě jsem nedošel dále, než k házedlům a modelaření brzy přehlušily jiné zájmy. Až po letech jsem se rozhodl, že to s létáním opravdu zkusím.

Premiéra se odehrála po letošních vánocích. Mým prvním RC letadlem se stalo malé letadélko X-Twin Acrobat . Přes počáteční povzbudivé výsledky jsem pochopil, že tímto směrem cesta  k opravdovému létání s rádiem řízeným modelem nevede. Plynule je možné u X-Twinu ovládat pouze otáčky motorů. Výškovka chybí – otáčky motorů zároveň určují, zda letadlo bude stoupat nebo klesat. Většina X-Twinů je vybavena dvěma motory. Zatáčení umožňuje rozdíl jejich otáček. To by až tak nevadilo, ale řízení směru je neproporcionální. X-Twin proto umí letět pouze přímo, naplno doprava nebo naplno doleva. Pro hračku považuji uvedenou koncepci za dostatečnou, pro skutečné jemné řízení nikoli.

Rozdíl mezi hračkou a skutečným RC modelem není v účelu. Oba jsou v podstatě na hraní. Jenom u „dospělých“ RC modelů toto hraní vaše okolí víceméně akceptuje. Z mého úhlu pohledu byl důležitější fakt, že jakýkoli dospělejší RC model nabízí díky plynulému řízení daleko lepší zážitek z letu. Nicméně X-Twiny nezatracuji. Jako hračka pro dítě, nebo letadlélko na „vyblbnutí“ jsou navrženy správně.

Začal jsem se poohlížet po něčem jiném.  Štěstí mi přálo. Za několik dní jsem od známého koupil olétaný set z čínské stavebnice Accipiter Badius.  Jeho původní majitel vyměnil většinu původní elektroniky v modelu a čínský vysílač nahradil osvědčeným Hitec Flash 5X. K Badiovi jsem kromě nabíječky dostal také informaci, že je nezbytné jej znovu zalétat.  S kamarádem Pavlem jsme jej nejprve trochu seřídili a poté následoval první let. Kupodivu úspěšný. Tedy až na přistání, při němž se mi podařila vzorová hvězda přes křídlo a špici letadla.

Accipiter Badius

Model vydržel bez větší pohromy. Jenom na jeho křídlech přibylo několik nových šrámů. Další lety byly úspěšnější. Vzpomínám si na svůj první odhoz – do té doby letadlo házel Pavel. Vím, že jsem Badia hodil velice malou silou, v podstatě jsem jej nechal sklouznout a poté v letové výšce kolem deseti centimerů nad trávou jsem jej s nemalým vypětím „vypáčkoval“ nahoru. Komentář mého mnohem zkušenějšího kolegy na sebe nedal čekat: „To byl nejhorší odhoz, jaký jsem v životě viděl.“

Accipiter Badius - nahoru

Napadlo mě, že odhoz při němž se letadlo dostane bez úhony do vzduchu není, až tak špatný, ale na reakci nebyl čas. Bylo nezbytné, věnovat se řízení. Badius patří mezi hodná letadla. Není vybaven křidélky. Změnu směru a výšky tedy ovlivňují pouze kormidla na jeho ocase a otáčky nepříliš výkonného motoru. Pokud je správně seřízen,  je létání s ním nenáročné. Přetáhnete-li výškovku, model sice ztratí rychlost a začne padat, ale velice brzy se víceméně sám srovná. Něco tak nehezkého jako například pád do vývrtky se vám pravděpodobně nepodaří. Za svoji přívětivost platí omezenými možnostmi pilotáže. Mírné stoupání, klesání a létání v ne moc utažených zatáčkách. Mám za to, že nejhezčí akrobatický prvek, který se s ním dá zvládnout je looping. Ano, dle mého mínění byl Badius pro mé začátečnické létání dobrou volbou. Není drahý, náročný na seřízení a ani citlivý na řízení. Navíc je dostatečně robusní k tomu, aby snesl moje nepříliš zdařilá přistání. Ani on však nezvládne všechna úskalí začátečnického létání. Ale o tom až někdy příště.