Lubomír Čevela

Pohřební píseň Lorelei zpívá,
dotlouk pístů srdeční tluk,
Zadřený válec, klikovka křivá
utichl navždy motoru zvuk.

Vílo, ty umlkni, nebuďte skleslí,
do Brna pojedu pro nový stroj,
oči vám oslní reflektor lesklý,
nebudu pěšákem, ja věrchovój.

Původem němec, však z uralské rudy,
konstrukcí předurčen pro velkou věc,
motorkář ukojí všechny své pudy,
vsedne-li jedinkrát na dvouválec.

Se Herkulem v síle měřit se může,
se slonem v hmotnosti zvítězí snad.
Určen je Ural jen pro celé muže,
nasednout na něj však nesmíš se bát.

Dívčinu lepou okouzlí lehce
sousedům závist přivodí též,
obdařen krásou, až věřit se nechce,
s ním závod svůj neprohraješ.

Policajt uznale na radar patří,
pokutu značnou, on chce ti dát,
ty přitom nedbale zařadíš za tři,
pomalé výbuchy vpřed smí tě hnát.

Novou zas píseň Lorelei pěje,
zapomněls dávno, na všechno zlé.
Uralu zvukem země se chvěje,
úsměv je domovem ve tváři tvé.